80 let od osvobození, od konce druhé světové války
V tomto roce si připomínáme osmdesáté výročí od osvobození, od konce druhé světové války. Druhá světová válka byla dosud nejhrůznějším a nejkrvavějším konfliktem v dějinách lidstva. Zanechala po sobě nezměrné utrpení a notně zamíchala světem, ale asi nejvíc Evropou.
Skončil konflikt, skončila válka a lidé se začali vracet do svých domovů. Vojáci z míst bojů, někteří se vraceli dokonce na jiný kontinent. Šestiletá válka znamenala ztrátu milionů životů, rozvrácení řady rodin. Mnohé země, mnohá města byla natolik zpustošená, že je bylo třeba vybudovat znovu. Domů se také vraceli lidé, kteří byli vězněni v nelidských podmínkách koncentračních táborů. Vraceli se do běžného života většinou bez rodičů, bez prarodičů, bez sourozenců, zkrátka sami bez širší rodiny. Ti, kteří měli to štěstí, že přežili, se vraceli domů a byli vesměs přesvědčeni, že se nic podobného už nikdy nemůže, a také nebude opakovat. Část židovského světa si namlouvala, že koncem tohoto válečného konfliktu se už konečně a navždy vyřeší židovská otázka. Byť samozřejmě jinak, než si přáli a o co usilovali zejména němečtí fašisté.
Někteří se naivně domnívali, že už konečně končí rasová nenávist, fanatismus, xenofobie a antisemitismus. V malé zemi uprostřed Evropy však řada lidí záhy vystřízlivěla, zejména po politických procesech brzy po válce, které nebyly ničím jiným než státním antisemitismem importovaným z velké země na východě.
V roce 1945 vznikla Organizace spojených národů (OSN), mezinárodní organizace, která byla založena s cílem mírového soužití států celého světa. V roce 1948 byl založen Stát Izrael po téměř dvou tisících letech židovského rozptýlení v diaspoře. Záhy však musel čelit prvnímu napadení ze strany Jordánska, Egypta, Iráku, Libanonu, Sýrie a Jemenu. Těch válečných a teroristických napadení bylo do dnešního dne nepočítaně.
Když dnes vzpomínáme na konec války, když si dnes připomínáme vítězství spojeneckých sil, nemůžeme zapomínat a přecházet současnost. Osm desetiletí od konce války stojíme před novými výzvami. Opět narůstá fanatismus, opět jsou ušlapávána lidská práva, svoboda, demokracie. Opět narůstá antisemitismus. Po osmdesáti letech od května 1945. Mír, který jsme dlouho považovali za samozřejmost, je v některých částech světa zpochybňován. Situace v Izraeli není růžová (a konečně kdy byla?), na východ od České republiky zuří válka a jsou dokonce lidé, kteří říkají, že třetí světové válce nezabráníme, že už dokonce vypukla.
Hrůzné vzpomínky na válku žijí i dnes v lidské paměti, v beletrii, ve filmovém zpracování a konečně snad i v každodenním jednání slušných obyvatel světa. Při příležitosti tohoto jubilea bychom měli nejen truchlit nad minulostí, ale zejména se zamyslet a udělat cosi pro budoucnost.
Druhá světová válka není jen pouhou minulostí, ale je i důležitým mementem, na které nesmíme zapomenout, které si musíme neustále připomínat.
Terezínská iniciativa slaví 35 let své existence
Konec konců i založení Terezínské iniciativy před 35 lety lze chápat jako memento, jako výstražně vztyčený prst zakladatelů – někdejších vězňů nacistických koncentračních táborů.
Terezínská iniciativa dodnes plní jak přání zakladatelů, tak i stanovy spolku a snaží se vychovávat zejména mladou generaci k toleranci a určitě ke všemu, co může předcházet děsu světové války, neboť právě s ní mají mnozí členové neblahé zkušenosti.
Dnes už dochází nebo došlo ke generační obměně, neboť mezi členy Terezínské iniciativy převažují zástupci druhé a dalších generací. Chceme věřit, že Terezínská iniciativa bude i v dalších letech pokračovat ve své činnosti a že se objeví členové třetí a dalších generací, kteří v činnosti budou pokračovat. Snad tomu tak bude.
Michal Stránský
Čeština 
English