Ivan Klíma byl jedním z velmi významných českých spisovatelů. Jeho životní osudy a literární tvorba hluboce ovlivnily nejen českou, ale i světovou literaturu. Narodil se 14. září 1931 v Praze do židovské rodiny, což zásadně ovlivnilo jeho život a pozdější literární tvorbu.
Ve věku pouhých jedenácti let byl deportován do terezínského ghetta, kde strávil víc jak tři roky. Terezín se pro něj stal místem, kde se poprvé setkal s hrůzami antisemitismu, ale také místem, kde našel útěchu v knihách a psaní. Tyto zážitky se později staly námětem pro řadu jeho děl, ve kterých se snažil pochopit a přiblížit absurditu a krutost doby.
Po válce se Klíma vrátil do Prahy, vystudoval češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Svůj pracovní život začal jako novinář. Záhy zahájil i literární kariéru psaním povídek a esejí, které byly ovlivněny existencialistickou filozofií a jeho vlastními zkušenostmi z války.
V roce 1953 vstoupil do KSČ, aby byl později pro kritiku totalitního režimu v Československu v roce 1967 ze strany vyloučen. Na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1967 vystupoval (spolu s několika dalšími literárními autory) proti kontrole KSČ nad kulturou a kritizoval cenzuru.
V 60. letech minulého století se stal členem redakce časopisu Literární noviny, který v té době představoval centrum literárního a politického dění. Jeho díla, včetně románů jako „Loď jménem naděje“ (1969) a „Milenci na jeden den“ (1970), se začala objevovat na pultech knihkupectví.
Po roce 1970 už nemohl publikovat a stal se z něj autor samizdatové a exilové literatury.
V zahraničí vydal několik významných děl, například „Čekání na tmu, čekání na světlo“ (1993).
Po sametové revoluci a pádu komunistického režimu se Ivan Klíma znovu stal oficiálně uznávaným autorem a jeho díla získala mezinárodní ohlas. Byl oceněn řadou literárních cen, např. Cenou Franze Kafky za celoživotní dílo (2002) a cenou Magnesia Litera za „Moje šílené století“ (2010). Vysoce si cenil Medaile Za zásluhy, kterou dostal od prezidenta Václava Havla v roce 2002. Po roce 1990 se Ivan Klíma zasloužil o oživení Českého centra Mezinárodního PEN klubu, v jehož výboru působil a stal se i jeho předsedou.
V posledních letech se Klíma věnoval vzpomínkovým knihám a esejím, v nichž reflektoval své životní zážitky a literární dráhu. Jeho tvorba je ceněna pro hluboké psychologické portréty postav a schopnost vystihnout atmosféru doby.
Ivan Klíma svým osobitým stylem zanechal nezaměnitelnou stopu v české literatuře. Jeho knihy jsou výpovědí o lidské odvaze, naději a síle překonávat těžkosti. I přes hrůzy, které prožil, jeho díla často přinášejí poselství o lidskosti a víře v lepší svět.
mistran, foto Matěj Stránský
Čeština 
English