Před čtyřiaosmdesáti lety odešel z Prahy první židovský transport do Lodže. Brzy následovaly další, převážně do Terezína. Terezínská iniciativa je jediná, která tuto událost připomíná. Pochopitelně, stále jde o spolek, který založili přeživší a úkoly, které si dali, plní jejich dcery a synové.
Také letos jsme pokračovali ve víc jak třicetileté tradici připomínání tohoto neblahého data. Připomínání, které je velmi důležité. Není totiž nikoho, kromě členů Terezínské iniciativy, kdo by tuhle, víc jak osmdesát let starou historii, připomínal. Našemu většinovému okolí i židovské komunitě. Nebudeme-li to připomínat, a to i některými vysmívaným „kladením kytice“, nebude to dělat nikdo, a na někdejší vězně Terezína, Lodže a dalších koncentračních táborů se zapomene. A to nechci, to si, věru, nepřeji! Rozhodně nechci, aby se zapomnělo příliš brzy. A proto je nesmírně důležité a nutné nezapomínat, ale naopak – připomínat si – třeba i tím každoročním kladením kytic.
Ve 14 hodin jsme se sešli na Novém židovském hřbitově na Vinohradech u kamene lodžských. Po přivítání účastníků Michalem Stránským a poděkováním za účast položila Tamara Pavlíčková kytici Terezínské iniciativy.
*********
V 15.30 jsme zahájili krátkým projevem předsedy Terezínské iniciativy Michalem Stránským a položením kytic u pamětní desky na zdi hotelu Mama Shelter tuto pietní vzpomínku. Z těchto míst odcházely transporty, z nichž se jen málo lidí vrátilo zpět. Tady se nás sešlo víc než na Vinohradech, za to naprosto chyběli mladí lidé. Škoda! Ale byl tu mimo dalších Jan Čižinský, starosta městské části Praha 7, Katrin Bock s doprovodem z Velvyslanectví SRN a byla tu delegace z Centra paměti a dialogu Bubny v čele s ředitelkou Pavlínou Šulcovou.
English 
Čeština